Kritiky

Mahler Jihlava 2010

27.5. 2010

Eva Garajová - mezzosoprán

Luxemburg Sinfonieta - dirigent Marcel Wengler

První část programu byla zakončena provedením Mahlerova písňového cyklu Rückert – Lieder. Pěvkyně Eva Garajová bravurním přednesem provedla za upravené orchestrace všech pět písní. Ačkoli je především operní protagonistkou, svým uvolněným a hluboce procítěným výkonem potvrdila, že je i vyhledávanou interpretkou písňové tvorby.
Hudební rozhledy

 

V další části koncertu pak zazněl výběr z Mahlerovy písňové tvorby v podání obou sólistů. Eva Garajová zazpívala cyklus Rückert-Lieder a dokázala, že právem patří k nejvýraznějším pěveckým osobnostem bývalé federace.
Opera PLUS

 

Eva Garajová - My songs

Eva Garajová My SongsSlovenská mezzosopranistka Eva Garajová je dobře známá i českému publiku. Jednak ze svého působení ve Státní opeře Praha, jednak z koncertních vystoupení. Na nich se kromě interpretace vokálně-orchestrálních děl věnuje také komorní tvorbě. Patří totiž k těm pěvcům, kteří do svého repertoáru písňovou tvorbu systematicky zařazují. Před několika lety našla vynikajícího doprovázeče v osobě klavíristy Mariana Lapšanského. Jejich spolupráce je nyní prezentovaná na novém CD, které nese název My Songs, tedy písně (český překlad názvu se však nikde neobjeví, ani v bookletovém textu).

Už na první pohled nahrávka zaujme dramaturgickou volbou. Vedle populárních Cikánských melodií Antonína Dvořáka se na ní sešly hned čtyři méně slýchané cykly, Severní noci Jaroslava Křičky, Dvě písně Bohuslava Martinů a dvojí Béla Bartók, Pět písní (Öt dal) a Falun neboli Dedinské scény. Eva Garajová vládne lahodně znějícím hlasem temné barvy – spíše altovým než mezzosopránovým – z nějž vyzařuje zvláštní smutek, který dodává nahrávce celkové ladění. Cigánské melodie jsou notoricky známé, naposlouchané v nesčetném provedení nižších mužských i ženských hlasů. Mužské podání bývá vesměs pevnější a razantnější, ženské bývá měkčí, lyričtější. To je také případ Evy Garajové. Zjevně se položila na ty písně, u nichž mohla uplatnit procítěnější přednes. („Má píseň zas…“, „A les je tichý…“, „Když mne stará matka…“). Navíc spolu se svým doprovázečem u nich volila také velmi volná tempa.

Křičkovy Severní noci vznikly během skladatelova pobytu v Rusku, jsou psány na texty básníka Konstantina Balmonta, představitele symbolismu, a v české hudbě patří k vzácným příkladům ohlasů tohoto stylu. Cyklus o čtyřech částech má celkovou gradaci směřující k expresívnímu závěru. Z podání Evy Garajové cítíme, že citovější místa jí vyhovují víc než místa dramatická. Dvě písně Bohuslava Martinů působí téměř výtvarným dojmem, jako dvě malé grafiky. Obě mají impresivní ráz, první je psána na text japonské poezie, druhá na verše Guillauma Apollinaira. Melancholický nádech jako by tu předznamenával charakter dvou dalších cyklů. Jejich autorem je Béla Bartók. Pět písní (Öt dal) na texty Endre Adyho zpívá Eva Garajová se zjevným rozechvěním. Ale protože se celý cyklus nese v zadumaném tónu a volném toku melodií, dostaví se při poslechu pocit určité jednotvárnosti (přispívá k tomu jistě i neznalost maďarštiny). Pro svůj další cyklus, Dedinské scény (Falun), čerpal Bartók texty ze slovenského folkloru. Je tu zajímavý stylový kontrast mezi zpěvem a klavírním doprovodem – melodická linka vychází z lidových halekaček, ale její doprovod volí velmi moderní kompoziční postupy. Nejpůsobivěji zde vyšla čtvrtá z pěti písní, Ukolébavka, kde je v podání Evy Garajové cítit pod vnějším klidem vnitřní napětí.

Pokud tedy pěvkyně pro svůj recitál zvolila název Mé písně a tento titul máme chápat tak, že jde o repertoár, který je její krevní skupinou, pak se nám představuje jako osobnost se sklonem k jisté nostalgii a smírnosti, k okouzlení světem a se smyslem pro drobné radosti života.

ARCO DIVA UP 0128-2 131
Eva Garajová – My Songs Antonín Dvořák: Cikánské melodie, Jaroslav Křička: Severní noci, Bohuslav Martinů: Dvě písně, Béla Bartók: Öt dal (Pět písní), Falun (Dedinské scény)

Eva Garajová – zpěv, Marian Lapšanský – klavír Nahráno v Sále B. Martinů v Lichtenštejnském paláci v Praze 1 a 2. 5. a 19. a 20. 6. 2010, hudební režie Jaroslav Rybář, zvuková režie Václav Roubal a Karel Soukeník.
Celkový čas 67:59.

Zdroj Hudební rozhledy 04/2011 - Jaroslav Someš

Česky